Ani nevím, kde jsem na jméno Shiro Ishii narazila poprvé, ve svých poznámkách ho mám napsané už pěkně dlouho. Když jsem si ho nedávno zadala na wikipedii, tak na mě vyskočit kraťoučký článek. Ale o činech jeho a Jednotky 731 by se daly popsat tisíce stran a i tak by to bylo málo.
Shiro Ishii byl japonský generál, vojenský lékař, mikrobiolog a vedoucí jednotky 731, která se zabývala vývojem biologických zbraní pro japonskou císařskou armádu. Účastnil se mnoha násilných a smrtelných pokusů na lidech.
A to je vše, co se o něm na české wiki dá přečíst. Nic moc, do toho jsem se prostě musela ponořit mnohem hlouběji. Naštěstí o něm existuje tolik článků v angličtině, že by se o něm dalo vyprávět dlouhé hodiny.
Shiro se narodil 25. června 1892 v Shibayamě, což je ne úplně velké město v prefektuře Chiba. Jeho rodina rozhodně nebyla chudá, naopak. Rodina Ishii byla největším vlastníkem pozemků v okolí a byla feduální vládce nad místní vesnicí a okolními vesničkami.
Shiro se učil naprosto výborně. Bylo o něm známo, že má fenomenální paměť a dokáže recitovat knihu od začátku do konce po jednom přečtení. Učitelé ho milovali, spolužáci nesnášeli. Měl pověst drzého, drsného a arogantního fracka. Po střední škole Shiro nastoupil na lékařskou univerzitu v Kjótu.
V roce 1921 Shiro nastoupil do japonské císařské armády jako vojenský chirurg s hodností poručík. Rok nato byl převelen do první vojenské zdravotnické školy v Tokiu, kde jeho práce velice zaujala jeho nadřízené a ti mu umožnili se vrátit na univerzitu v Kjótu na doktorské studium, které ukončil roku 1924. V průběhu studia pěstoval bakterie v petriho miskách jako svůj koníček. Což je asi to, co bych dělala i já, pěstování vlastních bakterií a plísní musí být sranda. A ano teď úplně moc nevycházel se svými spolužáky. Ti si často stěžovali na to, že používal laboratoř pozdě v noci po tom, co jí večer perfektně vyčistili a ráno po něm zůstával neskutečný bordel.
Rok po ukončení školy byl povýšen na armádního chirurga první třídy v hodnosti kapitán. O dva roky později byl jeden z prvních lidí, co se zasazovali o vytvoření programu biologických zbraní. V roce 1928 pak zahájil dvouletou cestu po západě, kde provedl rozsáhlý výzkum účinků biologické a chemické války z První Světové Války do současnosti.
Jeho cesty a výzkum byly tak úspěšné, že získal záštitu japonského ministra armády Sadao Arakiho. Shiro ale také dokázal získat podporu Arakiho rivala generálmajora Tetsuzana Nagata, ten byl později označen za jeho největšího podporovatele při procesu s válečnými zločinci.
V roce 1931 byl Shiro povýšen na hlavního armádního chirurga majora. Podle jeho následovníků byl Shiro extrémně loajální k císaři a byl nadšený a odvážný a bezstarostný. Také měl prý výstřední pracovní návyky jako byla práce pozdě v noci potom, co strávil večer s přáteli ve městě. Byl také známí pro své nadměrné pití, zálibou v ženské společnosti a také jeho zpronevěry, které ale byly tolerovány jeho kolegy. Shiro byl také znám jako velký nacionalista a to mu pomohlo získat přístup k lidem, kteří mu mohli poskytnout finanční prostředky.
V roce 1935 byl Shiro povýšen na vrchního armádního chirurga druhé třídy (= chirurg podplukovník) a o rok později byl pověřen vedením Jednotky 731 a jejími výzkumnými zařízeními. V těchto zařízeních Shiro a jeho muži prováděli experimenty na živých lidech a to včetně infikování lidí pomocí morových krys, nucených těhotenství, vivisekcí, omrzlin a podobně. O tom později.
Bývalý člen této jednotky vzpomínal na své první setkání s Shirem v Tokiu. Byl překvapen vzhledem svého velitele. "Ishii byl zanedbaný, jeho uniforma byla pokryta skvrnami od jídla a popelem z cigaret. Jeho důstojnický meč byl špatně upevněný k opasku a táhl ho po zemi." Nicméně po převzetí vedení nad touto skupinu, Shiro dbal na svůj zevnějšek mnohem více, jeho uniforma byla vždy čistá a jeho meč upevněn tak, jak měl být.
Další povýšení následovaly v roce 1938 na chirurg plukovník, v roce 1941 na chirurg generálmajor a nakonec v roce 1945 na chirurg generálporučík.
Jednotka 731
Komplex jednotky 731
Jednotka 731, japonsky Nana-san-ichi Butai, jinak také známá jako Matsu Oddělení 731 nebo Ishiiho Jednotka, byla tajná jednotka pro výzkum a vývoj v oblasti biologické a chemické války Japonské císařské armády.
Vedle Shira Ishii je velkým jménem této jednotky plukovník Chirkahiko Koizumi, který sloužil jako japonský ministr zdravotnictví v letech 1941 až 1945. Koizumi se připojil k tajnému výboru pro výzkum jedovatých plynů v roce 1915, během první světové války, potom, co ho učarovalo německé použití plynného chlóru v bitvě u Ypres, kde zemřelo 5 000 vojáků spojenecké armády a na 15 000 jich bylo chemickým útokem postiženo a vyřazeno z boje. Jednotka 731, oficiálně zvaná Oddělení prevence epidemie a čistění vody Kwantumgské armády, byla založena Kenpeitaiskou vojenskou policií. Původně byla umístěna v pevnosti Zhongma, což byl spíše experimentální tábor pro vězně. Vězni tam byli ze začátku dobře krmeni stravou z rýže, ryb, masa a občasně dostali i alkohol, aby byli na začátku experimentu v normálním zdravotním stavu. Pak ale během několika dní jim bylo odebráno velké množství krve, nedostávalo se jim ani jídla ani pití. Doktoři pak zaznamenávali jejich zhoršující se zdravotní stav. Na některých vězních byla také provedena vivisekce, tedy pitva zaživa.
Ovšem v roce 1934 se povedlo některým z vězňů utéct a tak bylo utajení zařízení ohroženo. Konečným hřebíčkem do rakve byl výbuch v roce 1935, všeobecně považovaný za sabotáž. V tomto roce byla tedy tato pevnost uzavřena a celé oddělení se přestěhovalo do mnohem většího zařízení u města Harbin.
Kromě Jednotky 731 byla také založena jednotka pro vývoj biologické války, označovaná jako Mandžuská jednotka 100, a jednotka pro vývoj chemické války, označovaná jako jednotka Chanchuria 516. Po japonské invazi do Číny v roce 1937 byly ve velkých čínských městech založeny sesterské chemické i biologické jednotky. Dohromady 4 sesterské jednotky společně s hlavní jednotkou tvořili síť Shirova vlivu, kdy na svém vrcholu v roce 1939 zaměstnávala více jak 10 000 lidí. Doktoři i profesoři byli lákáni pro vstup do jednotky nejen možností beztrestně provádět experimenty na lidech ale i velkou finanční podporou armády.
Věří se, že nikdo z vězňů nepřežil. Vězni byli obvykle přijímáni v noci, přivezli je auty, která byla natřena načerno, neměly žádná okna, jen větrací otvor. Vozidlo zastavilo u hlavní brány a jeden z řidičů šel ohlásit příjezd do strážní boudy. Strážný pak zatelefonoval speciálnímu týmu ve vnitřním vězení, kterému velel bratr Shira. Poté byli vězni transportováni tajným tunelem vykopaným pod budovou věznice. Muži byli umístěni jinde než ženy a děti. Jakmile byli vevnitř, technici začali ihned odebírat vzorky krve, stolice, testovat funkce ledvin a sbírali všemožná data. Jakmile byli vězni označeni za zdravé a vhodné pro experimenty, ztratili svá jména a dostali třímístné číslo, které si ponechali až do své smrti. Průměrná délka života vězně byla 2 měsíce, u žen to pak bylo 12 měsíců, protože byly používány při experimentech těhotenství.
No, tak snad už je čas na nějaké ty experimenty, však...
Nejdříve bych přidala ještě jedno jméno. Maruta projekt. Toto bylo krycí jméno pro projekt kde se experimentovalo s lidmi. Testované subjekty byly shromažďovány z okolí a říkalo se jim Matura, což v překladu znamená klády. Vojáci často používali otázku Tak kolik klád dnes padlo? K popukání. Tento termín vznikl jako vtip ze strany personálu, protože jako oficiální krycí historka pro zařízení byla ta, že se jedná o dřevozpracující závod. Termín klády se také používal protože mrtvoly byly likvidovány spalováním, jako klády.
Testované subjekty byly vybrány tak, aby co nejvíce obsáhly průřez populací. Zahrnuti tak byli obyčejní zločinci, bandyti ale i partyzáni, političtí vězni, bezdomovci nebo mentálně postižení lidé. Ale byli tak i úplně obyčejní lidé, které vojenská policie zadržela za údajné podezřelé aktivity. Takto byli zadrženi muži, ženy, těhotné ženy a dokonce i děti, kojenci.
Personál jednotky zahrnoval přibližně 300 výzkumníků, včetně lékařů a bakteriologů, mnozí z nich byli znecitlivěni k provádění krutých experimentů na lidech tím, že jim byl prvně nařízen výzkum na zvířatech.
Některé z experimentů neměly nic společného s rozvojem schopnosti boje nebo s medicínou. Šlo čistě jen o zvědavost, co by se stalo, pokud uděláme tohle nebo tamto. Jako třeba studie stínání hlav. O tomto promluvil profesor Nakagawa Yonezo z university v Osace. Některé experimenty byly podle něj jen dovádění, hra. Profesionálové si také přece rádi hrají, no ne?
Vivisekce
Začala bych již zmíněnou vivisekcí, tedy pitváním zaživa. Této praktice bylo podrobeno tisíce mužů, žen ale i dětí. Oběti byli pitváni nejen zaživa, ale také bez jakéhokoliv umrtvení či anestezie. Vivisekce byla prováděna potom, co byli vězni nakaženi různými chorobami. Výzkumníci takovým vězňům pak prováděli invazivní zákroky, odebírali jim orgány a studovali tak účinky na lidské tělo. V jednom rozhovoru bývalý člen jednotky Okawa Fukumatsu přiznal, že jednou provedl i vivisekci těhotné ženy. Vivisekce byla také provedena na členovi týmu, který se nakazil morem.
Vězňům byly také amputované končetiny a výzkumníci studovali ztrátu krve. Občas byly amputované končetiny znovu přišity, ovšem na opačný konec těla. Některým vězňům byl odstraněn žaludek a jícen pak připojili rovnou ke střevům. Některým zase byly odstraněny jen části orgánů, jako je mozek, plíce nebo játra. Jeden z chirurgů naznačoval, že tyto praktiky byly rozšířené i mimo jednotku 731.
Biologická válka
Jednotka 731 a její přidružené oddělení se podílely na výzkumu, vývoji a experimentálním nasazení epidemických biologických zbraní při útocích proti čínskému vojenskému i civilnímu obyvatelstvu během druhé světové války. Blechy infikované dýmějovým morem byly v letech 1940 a 41 rozšířeny nízko letícími letadly nad čínskými městy. Díky těmto operacím zemřeli desítky tisíc lidí. Expedice do oblasti Nanking zahrnovala šíření zárodků tyfu a paratyfu do studní, močálů a do domů ve městech a také jejich napouštění do jídla, které bylo distribuované místním obyvatelům jako humanitární pomoc. Epidemie na sebe nenechala dlouho čekat a výzkumníci byli nadšeni. Dle jejich pozorování byl paratyfus nejefektivnější z použitých nemocí.
Bylo provedeno nejméně 12 rozsáhlých polních zkoušek biologických zbraní a nejméně 11 čínských měst bylo zasaženo biologickými látkami. V roce 1941 byl proveden útok na Changde, který vedl k přibližně 10 000 obětem na čínské straně, ale také k přibližně 1 700 úmrtím na japonské straně, kdy se špatně připravení vojáci nakazili cholerou. Kromě již zmíněných nemocí japonští vědci také prováděli testy s neštovicemi, botulismem a dalšími nemocemi. Tyto výzkumy poté vedly k vývoji bacilové bomby a bleší bomby.
Japonská jednotka 731 provádějící výzkum biologické války v provincii Jilin v Číně v roce 1940.
Tyto bomby umožnily japonským vojákům zahájit biologické útoky a infikovat půdy, nádrže, studny a další oblasti blechami přenášejícími antrax i mor, tyfus, úplavici, choleru či jiné smrtelné nemoci. Během experimentů vědci pozorovali umírající oblečeni do ochranných obleků. Infikované zásoby oblečení i jídla byly svrženy i do oblastí, které nebyly obsazeny japonskými silami. Nic netušící oběti tak dostávaly otrávené jídlo i třeba sladkosti.
Během posledních měsíců druhé světové války Japonsko plánovalo použití těchto bomb v San Diegu v Kalifornii. Akce byla naplánovaná na 22.září 1945, ale Japonsko se vzdalo o pár týdnů dříve.
Morové blechy, infikované oblečení a zásoby, antrax, mor a cholera zabily podle odhadů nejméně 400 000 čínských civilistů. O tom, že Japonsko používá tyto techniky, se vědělo už od roku 1941, kdy Čankajšek vyslal delegaci zdravotnického personálu, aby zdokumentovali důkazy a léčily postižené. Zpráva o biologických zbraních byla vydána následující rok, ale nebyla projednána spojeneckými silami, dokud Franklin Roosevelt v roce 1943 nevydal veřejné varování odsuzující útoky.
Personál jednotky 731 provádí bakteriologický test na testovacím subjektu, listopadu 1940.
Testování zbraní
Jednotka ale netestovala jen biologické a chemické zbraně. Testovali i obyčejné zbraně. Lidské cíle byly použity k testování granátů umístěných na různé vzdálenosti od oběti a v různých pozicích. Plamenomety byly testovány na lidech, oběti byli také přivázáni ke kůlům a použiti jako cíle pro testování bomb uvolňujících nemoci, chemikálie, šrapnelové bomby s množstvím úlomků a výbušných bomb, stejně jako bajonetů, nožů či pistolí.
Aby se určil nejlepší postup léčby pro různé stupně poranění střepinami, které na bojišti utrpěli japonští vojáci, byli čínští zajatci vystaveni přímým výbuchům bomb. Byli přivázáni k dřevěným prknům, která se pak zarazila do země v různých vzdálenostech od bomby, která pak byla odpálena. Ti, co přežili, byli poté operování. Ostatní posloužili k pitvám.
Ostatní experimenty
K dalším experimentům patřilo vyhladovění k smrti nebo smrt žízní. Oběti byli také umisťovány do nízkotlakových komor, kde jim vypadly oči z důlků. Experimentovalo se také s teplotou, popáleninami. Některé oběti byli napuštěni koňskou krví, poté pověšeni hlavou dolů a měřila se doba, po kterou byl člověk schopen přežít. Jiní byli zase drceni těžkými předměty, zasaženi elektrickým proudem, umístěni do odstředivek, kde byli tlakem rozdrceni, na jiné namířili obří horkovzdušné ventilátory a tak je prakticky usušili k smrti. Oběti byli také vystavováni smrtelným dávkám rentgenového záření, zavřeni do plynových komor a vystaveni chemických zbraním, byla jim vstříknuta mořská voda do žil. Běžné bylo také upalování či pohřbívání zaživa. Jednotka také prováděla transfuze krve mezi lidmi s různými krevními skupinami. Tam ale nebyl zjištěn nijak velký dopad na zdraví jedinců.
Jeden bývalí armádní major poskytl anonymně následující svědectví:
"V roce 1943 jsem se zúčastnil testu jedovatého plynu, který se konal ve zkušebních zařízeních Jednotky 731. Byla použita prosklená komora asi tři metry čtvereční a dva metry vysoká. Uvnitř byl Číňan se zavázanýma očima a svázanýma rukama kolem sloupu za sebou. Použit byl plyn adamsit (tzv. kýchací plyn) a když plyn naplnil komoru, muž upadl do prudkých křečí, dávil se kašlem a začal trpět nesnesitelnou bolestí. Přítomno bylo tehdy více než deset lékařů a techniků. Vydržel jsem se dívat snad jen 10 minut, pak jsem musel místnost opustit. Je mi známo, že se tam testovalo více druhů plynů.
Některé z testů jsou popisovány jako psychopaticky sadistické, bez myslitelného vojenského využití. Například jeden experiment dokumentoval dobu, po kterou třídenní miminka umrzla k smrti.
Jednotka 731 také testovala chemické zbraně přímo v polních podmínkách. V době 7.-10. září 1940 byl proveden experiment, kdy dvacet subjektů bylo rozděleno do tří skupin a umístěno do bojových postavení, zákopů, altánů či observatoří. Jedna skupina byla oblečena jen do spodního prádla a vystavena až 1 800 nábojům s yperitovým plynem. Celá akce trvala pouhých 25 minut. Další skupina byla oblečena do letní vojenské uniformy, tři měli masky, dva bez masek. Tato skupina byla vystavena 4 800 nábojům. Poté byly pozorovány jejich celkové příznaky a poškození očí, kůže, dýchacích a trávicích orgánů. Zápisy se dělaly po 4 hodinách, 24 hodinách, 2 dnech, 3 dnech a nakonec 5 dní po experimentu. Také byla provedena extrakce tekutiny z puchýřů jednoho člověka a ta byla pak vpíchnuta do puchýřů jiného člověka. Pět obětí bylo přinuceno vypít roztok yperitu a dalšího nervového plynu ve vodě. Pak byla vypracována zpráva přesně popisující příznaky každého člověka. Například:
Objekt číslo 376 z první skupiny.
7. září 1940, 18:00: unavený až vyčerpaný. Oči skelné. Velké zarudnutí kůže horní části těla. Oční víčka jsou oteklá.
8. září 1940, 6:00: krk, prsa, horní část břicha a šourek zarudlé, mokvající. Pokryté puchýři o velikosti zrnka prosa až po velikost fazole. Oční víčka a spojivky překrvené a oteklé. Měl potíže oči otevřít.
8. září 1940, 18:00: unavený až vyčerpaný, cítí se špatně. Tělesná teplota 37 stupňů Celsia. Krvavé otevřené rány přes rameno. Hojná sekrece sliznice z nosu. Bolest břicha, hlenovitý a krvavý průjem. V moči je obsaženo velké množství bílkovin.
9. září 1940, 7:00: unavený až vyčerpaný. Slabost všech čtyř končetin. Nízká morálka (světa div se, že...), teplota 37 stupňů, kůže na obličeji stále oteklá.
A to je ze záznamu tohoto člověka vše. Dále se nepíše, zda zemřel nebo jestli se z toho dostal.
Testování omrzlin
Dále se na zajatcích dělali pokusy pomocí mrazu. Tyto experimenty měl na starosti armádní inženýr Hisato Yoshimura. Ten prováděl experimenty tak, že subjekt vzal ven, ponořil různé končetiny do vody a pak nechal končetinu zmrznout. Jakmile část těla omrzla, Hisato vzal hůlku a do těch částí těla mlátil. Poté nakázal odloupnout led z těla i s kůží, pak buď tu část znovu polil vodou nebo naopak vystavil žáru.
Hisato Yoshimura
Členové jednotky označovali Hisata za vědeckého ďábla a chladnokrevné zvíře. Jeden z jeho podřízených popsal experiment, kdy dva muži byli umístěny do mrazu 40-50 stupňů a čekalo se, kdy oběti zemřou. Výzkumníci celý experiment nahrávali, oběti trpěli takovou agonií, že si navzájem zarývali nehty do masa a trhali se navzájem. Sám Hisato vydal v roce 1950 článek, kde popisoval experiment, ve kterém použil 20 dětí různého věku a jednoho třídenního kojence, ty vystavil ledové vodě jak sladké tak slané. Článek samozřejmě vyvolal kritiku, ale tu Hisato odmítl, což jen ukazovalo, o jak bezcitného člověka šlo. Dle něj šlo o vyvinutí indexu odolnosti proti omrzlinám. Zkoumal se vliv denní doby, okolní teplotě, vlhkosti ale i to, jak bylo zacházeno s obětí před samotným ponořením do ledové vody. Některé děti byli nuceni být vzhůru po celou noc, jiné nedostali 24h předtím najíst, některé dokonce 48h. Některé naopak dostali hutné a výživné jídlo těsně před experimentem. Také se lišil příjem živin v potravě 5 dní před experimentem. Hisato nikdy nepřiznal, že tyto experimenty byly špatné a nehumánní.
Omrzlé ruce Číňana, který byl v zimě použit personálem jednotky 731 na experiment, jak nejlépe léčit omrzliny. Datum neuvedeno.
Syfilis
Mezi zkoumané nemoci také patřil syfilis. Členové jednotky nutili nenakažené vězně k sexu s nakaženými. Nejdříve se snažili o přenos přes injekce, ale pak přistoupili na přenos pomocí pohlavního styku. Tyto testy prováděli čtyři až pět dozorců, kteří byli oblečeni celý v bílém, oblek jim zakrýval i obličej, bylo vidět jen ústa a oči (proč mi to připomíná KKK...). Muž a žena byli zavřeni v cele a nuceni k sexu, jasně jim bylo řečeno, ž pokud neuposlechnou, tak budou zastřeleni. Poté, co byli oběti infikované, byli podrobeni vivisekcím v různých fázích infekcí, takže bylo možné pozorovat jak nemoc postupuje a ničí orgány. Oběti tedy byli drženi na živu i po "pitvě". Dozorci nazývali genitály vězeňkyň, které byly nakažené, houskami s džemem. No mňam.
Tomuto testování se nevyhnuli ani děti. Jeden z dozorců popisoval testování na matkách s dětmi, kdy postup nemoci byl zkoumán jak na matce, tak na jejím dítěti. "Byla tam Číňanka držící nemluvně, Běloruska s dcerou ve věku asi 4 let, Ruska s asi šestiletým chlapcem.
Znásilňování a nucená těhotenství
Vězeňkyně byly nucené otěhotnět pro použití v experimentech. Byla zkoumána možnost přenosu nemoci z matky na dítě. Předmětem zájmu bylo přežití plodu a poškození reprodukčních orgánů matky. I když se v zajetí narodilo mnoho dětí, nikde není žádný záznam, že by některé z nich přežilo. Většina z nich byla zabita hned po porodu. Byly také prováděny potraty v různých stádiích těhotenství.
Znásilňování vězeňkyň bylo na denním pořádku. Jeden z bývalých výzkumníků popsal, jak před některým z experimentů, zašel s kolegy do ženských cel. Otevřel jednu z nich, kde byla Čínská žena, kterou jeho kolega znásilnil. On zašel do cely vedle, kde byla také Číňanka. Ta byla vystavena experimentu s omrzlinami. Chybělo jí několik prstů, její kůže byla zčernalá a hnisala. Ale i tak se rozhodl, že ji znásilní. Pak si ale všiml, že její pohlavní orgány také hnisají a tak jí nechal na pokoji.
Po válce
S příchodem Rudé armády v roce 1945 musela Jednotka svou činnost ukončit a dle nařízení japonské vlády musely být všechny důkazy zničeny. Potencionální svědci, jako například 300 zbývajíc vězňů, byli buď zplynováni nebo usmrceni jedem, zatímco 600 dělníků bylo zastřeleno. Každý člen dostal lahvičku s kyanidem pro případ, že by se dostali do zajetí a bylo jim nařízeno zmizet a "vzít si své tajemství do hrobu."
Po tom, co jednotka opustila věznici, tak jí nechal Shiro vyhodit do vzduchu, ale stavba byla dostatečně pevná, aby výbuchu více či méně odolala.
Po válce byl Shiro zatčen Spojenými státy během okupace Japonska a byl pak ještě s mnoha dalšími vědci a lékaři vyslýchán sovětskými úřady. Co jsem vůbec nepochopila, tak některým z nich, včetně Shira, byla nabídnuta imunita před Japonským stíháním za válečné zločiny. Jop, je to tak, oni jim dali imunitu. Krása. Zvláštní je, že sověti o tom nechtěli vůbec nic slyšet, ale USA si to prosadila, protože jejich výsledky jsou naprosto nedocenitelné, protože takového experimenty jsou v USA nemyslitelné kvůli skrupulím spojeným s experimenty na lidech. Každopádně nic překvapujícího, kolik nacistických vědců a lékařů našlo útočiště v USA, kde dostali skvělá místa. Tleskáme, Ameriko!
Takže dohoda o jeho imunitě byla podepsána roku 1948 a Shiro nikdy nebyl stíhán za žádné válečné zločiny. Jeho další pobyt a výzkum byl přísně tajen, věří se však, že se zabydlel v Marylandu, kde dělal poradce pro biologické zbraně.
Shiro Ishii zemřel 6. října 1959 na rakovinu hrtanu ve věku 67 let v nemocnici v Tokiu. Ke konci prý nemohl mluvit a musel užívat léky proti bolesti. Já bych mu přála něco mnohem, mnohem horšího. Dle jeho dcery Harumi před svou smrtí konvertoval ke katolicismu. Hezký pokus, shoř v pekle!
Až do konce si prý vedl zápisky o svém zdravotním stavu stejně tak, jako si vedl zápisky ze svých experimentů. Proslov na jeho pohřbu měl pak Masaji Kitano, jeho zástupce z Jednotky 731.
Ačkoliv Japonci, Američané a ostatní se rozhodli o Jednotce pomlčet, Sovětský svaz případ sledoval a stíhal dvanáct nejvyšších vojenských vůdců a vědců z Jednotky 731. Soud s japonskými pachateli se konal v prosinci 1949 v Chabarovsku. Přepis soudu pak nechali přeložit do mnoha jazyků, aby se svět dozvěděl, co se v Japonsku a Číně dělo. Odsouzení byli posláni do pracovního tábora na Sibiři. Spojené státy odmítli soud uznat a označili ho za komunistickou propagandu. Jako vážně, mnohem lepší je nechat tyhle lidi žít mezi ostatníma a dělat, že se nic nestalo.... Ale Sověti se zajatci uzavřeli také dohody. Jejich tresty byly směšně nízké výměnou za informace z pokusů. Sověti pak sami vybudovali zařízení na biologické zbraně v Sverdlovsku. Členové jednotky, kteří byli odsouzeni při válečném tribunálu v Khabarovsku:
- Podplukovník Kiyoshi Shimizu, náčelník generální divize, odsouzen na 25 let
- Generál Otozō Yamada, ředitel kontroly, odsouzen na 25 let
- Generálporučík Ryuji Kajitsuka, náčelník lékařské služby, odsouzen na 25 let
- Generálporučík Takaatsu Takahashi, náčelník veterinární služby, odsouzen na 25 let
- Major Tomio Karasawa, náčelník sekce, odsouzen na 20 let
- Generálmajor Shunji Sato, náčelník lékařské služby, odsouzen na 20 let.
- Podplukovník Toshihide Nishi, náčelník divize, odsouzen na 18 let
- Starší seržant Kazuo Mitomo, strážný, odsouzený na 15 let
- Major Masao Onoue, vedoucí pobočky, odsouzen na 12 let
- Poručík Zensaku Hirazakura, strážný, odsouzený na 10 let
- Yuji Kurushima, vedoucí laboratoře, odsouzený na 3 roky
- Desátník Norimitsu Kikuchi, probační lékař, odsouzen na 2 roky
Ale ani po válce nebylo pokusům konec. Je znám případ jednoho člena Jednotky, Masami Kitaokovi, který v letech 1947 – 1956 pokračoval v pokusech na lidech jako zaměstnanec Japonského institutu zdravotnických věd. Tam infikoval vězně a mentálně zaostalé jedince tyfem a jinými nemocemi.
A já se ptám, jak je možné, že víme první poslední o Mengelem, o Osvětimi, ale o tomhle se nikdy nikdy ve škole nezmínil? Proč se neučíme to, jak to vypadalo v Japonsku. Proč někdo ve škole neřekne, že takových sráčů bylo mnohem, ale opravdu mnohem víc. Všechna špína se u nás vždycky hází jen na Němce.
Na závěr pár čísel. V roce 2002 se v Čínském městě Changle, které bylo pokusy nejvíce zasaženo, konalo mezinárodní symposium o zločinech bakteriologické války. Na něm bylo odhadnuto, že počet lidí zabitých biologickou válkou japonské císařské armády, bylo kolem 580 000. Ovšem počet lidí usmrcených v táborech a laboratořích jednotky 731 není možné určit ani přibližně. Jeden z členů jednotky uvedl, že v jeho táboře bylo zabito přinejmenším 10 000 lidí při experimentech a on sám vivisektoval tisíce z nich. Tak hlavně, že se má čím chlubit.
Drtivá většina obětí byli Čínané, menší procento pak Rusové, Mongolové a Korejci. Mizivé procento pak tvořili Američané, Evropané (hlavně Britové a Francouzi), Australané a Novozélanďané.
V roce 2018 získal profesor Katsuo Nishiyama téměř kompletní seznam členů jednotky. Nishiyama prý stále uvažuje, zda tento seznam zveřejnit nebo ne. Mezi známé členy jednotky patří:
- Generálporučík Shiro Ishii
- Podplukovník Ryoichi Naito, který pak založil síť lékáren Green Cross, které ale také sloužily jako krevní banky a které mají pobočky po celém světě
- Profesor generálmajor Masaji Kitano
- Yoshio Shinozuka
- Yasuji Kaneko
- Kazuhisa Kanazawa
- Ryoichiro Hotta
- Shigeo Ozeki, civilní zaměstnanec
- Kioyashi Mineoi, civilní zaměstnanec
- Masateru Saito, civilní zaměstnanec
- Generálmajor Hitoshi Kikuchi, vedoucí výzkumné divize
- Generálporučík Yasazaka, doktor
- Yoshio Furuichi, student
Shiro Ishii Ryoichi Naito
Masaji Kitano Yoshio Shinozuka
Zdrojů pro tenhle text jsem využila tolik, že uvedu jen Wiki, kde se dá najít spousta odkazů na zajímavé weby, které jsem používala i já osobně.
Jednotka 731
Shiro Ishii
Žádné komentáře:
Okomentovat