Vánoční masakr v Covině

   Když jsou je to Vánoční období, tak bych ráda napsala můj nejoblíbenější Vánoční případ. I když o masakru, jako je tento se asi nemá psát nejoblíbenější. Případ, co mi uvízl v paměti nejvíce, by asi bylo správnější. Varování, příběh obsahuje smrt mnoha lidí i dětí.

    Než se ale dostaneme k samotným vraždám, tak bych se podívala na to, co tomu všemu předcházelo. Bruce Jeffrey Pardo se narodil 23.3.1963 v Los Angeles, USA. Žil celkem normálním životem, vystudoval vysokou školu, stal se inženýrem, začal pracovat Jet Propulsion Laboratory. Lidé ho označovali za veselého, vtipného týpka, který byl rád středem pozornosti. Ale jako zaměstnanec prý nestál za nic. Moc toho neudělal a navíc rád nahlížel do výplatnic ostatních a porovnával svůj a jejich platy.

Bruce Jeffrey Pardo

   V práci potkal ženu jménem Delia, její příjmení neznám, nepřeje si být s případem spojována. V roce 1988, když mu bylo 24 let. Nakonec se zasnoubili a docela netradičně jí nechal zaplatit kompletně celou svatbu i líbánky. Sám na to nepřispěl ani dolar. Takže to byl hajzl. 17.6.1989 byl den jejich svatby. Všichni byli připraveni, čekali, čekali.... a čekali. Bruce se nikdy neukázal. Prostě nechal chudáka Deliu, aby utratila všechny své úspory a nechal ji stát u oltáře. Jako doslova mega hajzl. Týdny o něm nikdo nevěděl a pak se najednou ukázal. Zjistilo se, že vzal posledních pár stovek dolarů z účtu své snoubenky a jel na dovolenou do Palm Springs. A tím Delia končí v našem příběhu. Jen jsem chtěla ukázat, jak neskutečný hajzl to byl.

Můj úplně první Urbex, část druhá

    Odešla jsem z docela zachovalé vily a šla kousek vedle s malou oklikou přes pozůstatky restaurace K, ze které zůstávají jen obvodové zdi, přístřešek a hlavní komín. Restaurace kompletně vyhořela 22.3.2009. A to je tak vše, co se mi o ní podařilo zjistit. Ale je to takové milé zarostlé zákoutí. 

 

 

 

 

Obrázky ukradnuty z webu pozary.cz

     Poslední zastávka byla restaurace M, která už taky není v úplně dobrém stavu, do úplného rozpadnutí už jí toho moc nechybí. Takže bylo potřeba ještě víc opatrnosti, než ve vile předtím, ale ani tak jsem si nenechala ujít příležitost vylézt až úplně nahoru.

    Restaurace M vznikla roku 1897 a byla pojmenována po bratru rakouského císaře, který byl císařem v Mexiku a byl popraven povstalci v roce 1867. Tak nějak nevím, proč zrovna po mexickém císaři, ale tak proč ne, že =D Původně to byla malá přízemní budova se suterénem.

Můj úplně první Urbex, část první

 

Lokace nezveřejňuji =)

    Přiznám se, že už nevím, kde jsem na tyhle dvě budovy poprvé narazila. Tehdy jsem o Urbexu nevěděla skoro vůbec nic, byla jsem jednou na přednášce jednoho člena Urbex Team Kralupy a hrozně se mi to zalíbilo. To bylo v roce 2015, tehdy Urbex nebyl ještě tak moc populární. Pamatuji si, že jsem do strejdy gůgla zadala prázdné budovy a na jedné stránce jsem našla právě jednu z těchto budov. Nedávno jsem zkoušela tu stránku najít znovu, ale už se nepovedlo.

   Tak jsem se prostě jednoho dne sebrala, prakticky nepřipravená na to, co to prolézat opuštěné a zničené budovy znamená, do batohu jsem si hodila foťák, pití a balíček oříšků, kdyby byl hlad. A vyrazila jsem na vlak. Město, kde se tyhle dvě budovy nachází, není nijak daleko od Prahy, byla jsem tam za chvilku, pak už jen malá procházka na kraj údolí a stála jsem před první budovou.

    A tam nastal hlavní problém snad každého začátečníka, problém, se kterým se občas potýkám i teď. Stála jsem před budovou a nevěděla, jak dál. Bála jsem se prostě jen tak jít k budově, i když z hlavní cesty nebyla až tak moc dobře vidět. Věděla jsem, že čím víc tam budu stát a čumět, tím víc budu nápadná. A tak jsem zase odešla pryč, sedla jsem si do parčíku, co byl kousek a vydala se podél řeky. A to mě přivedlo ke stavení zezadu. A pak už bylo jednoduché se dostat blíže nepozorovaně. 

Případ Rukavička a Maruška Platzerová

   Tohle je neskutečně smutný příběh, který jsem slyšela už před pár lety a uvízl mi v paměti. Příběh obsahuje sexuální násilí, násilí na dítěti a smrt dítěte. A také to, že každou událost má člověk nahlásit na policii, protože nikdy nikdo neví, jestli je jediný a jestli jeho výpověď nemůže pomoct při vyšetřování jiného případu. Nebo zabránit, aby se někomu jinému něco stalo.

 

   Představoval jsem si, jak ke každému příběhu budu přidávat fotky a tak, ale tenhle případ, to je něco. O tomto příběhu se skoro vůbec nepíše, v novinách o tom také nic nepsali. Dokonce ani jeho fotku se mi nepodařilo najít.

  

    Jaroslav Rukavička se narodil v roce 1942 a byl to všehovšudy opravdu problémové dítě. Bylo s ním tak moc špatné, že v jeho 10 letech byla nařízená ochranná léčba, jeho rodiče pak dokázali přemluvit soud, aby jim Jardu vrátil do péče zpět, ale problémy pokračovaly dál.

   

    Ve 12 letech byl Jaroslav opět před soudem, tentokrát za krádeže, odchází jen s napomenutím. Respektive jeho rodiče odchází s napomenutím. No, moc to nepomohlo, protože rok poté, když mu bylo 13 let, Jaroslav zapálil stodolu a způsobil škodu za 50 tisíc korun. Tehdejších 50 tisíc, což byly neskutečně velké peníze. Chudáci rodiče, tohle mít doma, to je normálně na to hodit si provaz. A podle toho, co jsem četla, tak jeho rodiče byli úplně normální lidi a vážně se snažili, aby Jaroušek normálně fungoval. Takže kde je problém? Vážně by mě zajímalo, kde se v něm tohle všechno vzalo.