Odešla jsem z docela zachovalé vily a šla kousek vedle s malou oklikou přes pozůstatky restaurace K, ze které zůstávají jen obvodové zdi, přístřešek a hlavní komín. Restaurace kompletně vyhořela 22.3.2009. A to je tak vše, co se mi o ní podařilo zjistit. Ale je to takové milé zarostlé zákoutí.
Poslední zastávka byla restaurace M, která už taky není v úplně dobrém stavu, do úplného rozpadnutí už jí toho moc nechybí. Takže bylo potřeba ještě víc opatrnosti, než ve vile předtím, ale ani tak jsem si nenechala ujít příležitost vylézt až úplně nahoru.
Restaurace M vznikla roku 1897 a byla pojmenována po bratru rakouského císaře, který byl císařem v Mexiku a byl popraven povstalci v roce 1867. Tak nějak nevím, proč zrovna po mexickém císaři, ale tak proč ne, že =D Původně to byla malá přízemní budova se suterénem.
V průběhu let restaurace měnila majitele, jak člověk ponožky a její třetí majitel z budovy udělal roku 1936 dvoupatrový hotel s restaurací, velkým sálem a terasou. V roce 1936 nechal už zase jiný majitel přistavět dřevěný prosklený sál a zřídil kousek vedle koupaliště. V roce 1960 dostal celý komplex do správy podnik Restaurace a jídelny Praha-západ. A pak už to s komplexem šlo z kopce. V roce 1989 se dostal komplex do rukou dědicům původních majitelů, ale ty o něj nestáli. A tak restaurace měnila majitele skoro každý rok, nikdy už nebyla otevřena a nakonec několikrát "omylem" vyhořela a skončila v havarijním stavu. Až roku 2017 se objekt dostal do rukou společnosti Weesen s.r.o., která místo restaurace hodlala postavit obrovský bytový komplex. Což ale neprošlo a tak roku 2018 skončila v rukou společnosti Vila R s.r.o. Ale už se s tím nedá nic moc dělat, zůstala tam jen ruina, kde se schází místní bezdomovci a feťáci.
Restaurace M vznikla roku 1897 a byla pojmenována po bratru rakouského císaře, který byl císařem v Mexiku a byl popraven povstalci v roce 1867. Tak nějak nevím, proč zrovna po mexickém císaři, ale tak proč ne, že =D Původně to byla malá přízemní budova se suterénem.
V průběhu let restaurace měnila majitele, jak člověk ponožky a její třetí majitel z budovy udělal roku 1936 dvoupatrový hotel s restaurací, velkým sálem a terasou. V roce 1936 nechal už zase jiný majitel přistavět dřevěný prosklený sál a zřídil kousek vedle koupaliště. V roce 1960 dostal celý komplex do správy podnik Restaurace a jídelny Praha-západ. A pak už to s komplexem šlo z kopce. V roce 1989 se dostal komplex do rukou dědicům původních majitelů, ale ty o něj nestáli. A tak restaurace měnila majitele skoro každý rok, nikdy už nebyla otevřena a nakonec několikrát "omylem" vyhořela a skončila v havarijním stavu. Až roku 2017 se objekt dostal do rukou společnosti Weesen s.r.o., která místo restaurace hodlala postavit obrovský bytový komplex. Což ale neprošlo a tak roku 2018 skončila v rukou společnosti Vila R s.r.o. Ale už se s tím nedá nic moc dělat, zůstala tam jen ruina, kde se schází místní bezdomovci a feťáci.
Vstup do budovy nebyl až tak jednoduchý, jak by se mohl zdát, všechny vstupy byly zasypané sutinami a tak jsem se přez ně musela dostat, nad hlavou jen ohořelé zbytky pater. Hned, jak se mi podařilo probojovat se dovnitř, tak mě uvítaly odpadky a bordel. Za barem jsem dokonce narazila na spací pytel a pár věcí, které si tam někdo nechal. Naštěstí majitel těch věcí nebyl přítomen, tak jsem pokračovala opatrně dál. Musím se přiznat, že jsem stav po těch pár požárech čekala horší, dolejšek nebyl až tak moc ohořelý, spíš to odnesly patra. Ale toho bordelu tam bylo opravdu hodně. Jediné, co se tam dalo najít, byly celkem zachovalé záchodky.
Pomalu se vydávám do patra, kde už se musím brodit sutinami. Je to hrozně nepříjemný pocit, protože člověk absolutně nevidí, kam šlape. Do teď se celkem divým, že jsem tma někam nespadla. V patře se dají najít zbytky pokojů, koupelen, jinak nic moc. Ve druhém patře to samé. Sbírám odvahu a jdu na půdu. Cíl je jasný, chci udělat jednu fotku, kterou jsem si umanula už v přízemí. Nahoře už podlahy nejsou vlastně vůbec, sunu se po trámech, které ještě drží, jediná místnost, která se úplně nerozpadla, je maličká koupelna. Stojím úplně nahoře, koukám dolů 3 patra ničeho a stěna naproti už se začíná propadat. Druhá stěna už tam vůbec není. A přede mnou umyvadlo plné mechu. Fotka je to pěkná, ale musím přiznat, že jsem si jí představovala epičtěji. Ale i tak se mi líbí, nelituji toho, že jsem kvůli ní lezla po tom bordelu. Ještě jedna nutná fotka s botou a pár fotek okolí a hurá se šinout dolů.
Stojí tento objekt za návštěvu? Ani ne, předpokládám, že v současné doby bude stav restaurace o mnoho horší. Nahoru už bych se deska asi neodvážila. Vím, že je budova chráněna, ale v tomhle stavu by bylo mnohem lepší jí nechat zbourat, takhle je jen nebezpečný pro zvědavce i pro bezdomovce, kteří tam přebývají.
Žádné komentáře:
Okomentovat