Procházka Tiché údolí, Suchdol, Bohnice...

      Tiché údolí jsem "potkala" cestou z jednoho urbexu a až to nebylo v plánu, tak jsem si řekla, že malá procházka neuškodí. Tichým údolím se dá krásně projít z Roztoků do Prahy, tak proč si neudělat procházku a vykašlat se jednou na vlak, že. Sice už jsem měla jen málo vody a vůbec žádné jídlo, protože jsem neplánovala velký výlet, ale v Suchdole, kam jsem měla dojít se nacházelo dost krámků či večerek, kde by se mělo dát něco koupit.

 

 

 

        Procházka to byla nádherná, lidu jsem potkala opravdu málo. Cestou údolím jsem potkala opuštěný Spálený Mlýn. Tady si klidně dovolím zveřejnit jméno, protože jsou tam fotopasti. A také je vyznačený na mapách. Chvilku mi trvalo, než jsem si našla cestu dovnitř, hlavně protože u hlavní brány se potloukala jakážesi paní, která na mě divně koukala a pak zalezla do baráku naproti. Ale pořád na mě čuměla, takže jsem musela okolo, přes řeku, kopřivy a hnůj =D Nejdříve jsem se podívala do rozpadlé stodoly, pak jsem si šla okouknout samotný mlýn. A v tom jsem si všimla fotopastí, a vevnitř i alarmu. Kdo ví, jestli to fungovalo, ale raději jsem se odtamtud vypařila.

        V Suchdole jsem ovšem totálně zapomněla na to, že jsem si chtěla něco koupit a rovnou vyrazila na vyhlídku Sedlecké skály. Pohled to byl úžasný a vzhledem k tomu, že bylo ještě spoustu světla, tak jsem si řekla, že bych si mohla výlet ještě trochu prodloužit a nechat se přívozem odvést na druhou stranu řeky a prozkoumat to trochu v Bohnicích. Poté jsem to vzala podél řeky k dalšímu urbexu a pak zpátky přívozem do Roztoků a pak vlakem zpátky do Prahy.

 

       Jako další jsem se zkusila podívat do jednoho opuštěného a už docela zchátralého zámku. Cestu tam bych našla, ale bylo zrovna po čtvrté odpoledne a okolo byla neskutečná spousta lidí. Tak jsem si tenhle objekt nechala na jindy. Přemýšlím, kdy by byla ta správná doba se tam jít podívat. Je to na hlavní ulici, velice rušné a navíc kousek vedle staví vlak. Kousek od zámku pak byly na ulici veteráni, krásně udržované autíka.

 

 

 

          Pak jsem se tedy vydala směr Bohnice, kde jsem se zašla podívat na Hřbitov Bláznů, tam jsem se chystala už pěkně dlouho. Je to tam krasné. Úžasné místo pro relax, pokud tam tedy je člověk sám. Což se mi naštěstí povedlo. Na hřbitově se nachází ruiny kaple s márnicí, úžasně fotogenické místo. Doporučuji navštívit. I když se uvádí, že hřbitov není přístupný, tak brána byla otevřená, takže vstup dovnitř není nijak složitý.

 

 

 

        Cestou ze hřbitova jsem šla okolo bývalé dynamitky Bohnice. To je jedno z míst, které mám na seznamu už dlouho. Úžasný opuštěný areál, na který by člověk potřeboval hodiny a hodiny, aby ho prozkoumal celý. I když teda opuštěný... Hned v prvním baráku evidentně někdo už bydlí, venku byla celá rodina, měli vytažený grill. Nulová šance se tam dostat přes hlavní cestu. A vzhledem k tomu, že už bylo celkem pozdě a já měla ještě jeden velký cíl, tak jsem nechala dynamitku dynamitkou a šla dál.

        O konci své cesty budu psát v samostatném urbexovém článku, takže už jen pár záběrů západu slunce a přívozu. Mimochodem, co jsou tyhle stroje na břehu? Netuším, ale cvaknout jsem je musela.