Nedávno jsme se s kamarádkou bavili o tom, jaký nevyřešený případ nás nejvíc fascinuje. Jasně, Jack Rozparovač je klasika. Zodiac mě vždycky fascinoval. Vražda JonBenet Ramsey mě naopak vždy docela nudila, všichni se o to zajímají jen proto, že to byla nádherná holčička, ale vražd malých holek je po celém světe tolik, tohle je prostě jedna další. A navíc já 'svého vraha' v tomhle případě mám. Black Dhalia, to je hodně fascinující, hrozně ráda bych věděla, kdo zabil jí. Nebo snad nejznámější česká neobjasněná vražda Otýlie Vranské? Rozřezané tělo v kufrech, to je také hodně zajímavé.
Ale pravdou je, že nejvíce mě fascinuje případ Axeman z New Orleans. A to hlavně tím, co se stalo na konci toho případu. Zajímavostí je, že většina jeho obětí byli imigranti z Itálie. A většina obětí byla zabita vlastním nářadím, nejvíce právě sekerou. Vrah se vždy nějakým způsobem dostal do domu oběti, naprosto tiše, protože nikoho evidentně neprobudil, pak velmi zuřivě zaútočil. Za sebou nechával totální krvavý masakr a pak se stejně tiše vytratil do noci.
Bylo 23. května 1918 a Joseph Maggio spal ve své posteli, vedle něj klidně spala i jeho manželka Catherine. Byla hluboká noc, když do jejich ložnice vrthl muž, který na ně zaútočil nejspíše nožem, podřezal jim opakovaně hrdla a předtím, než odešel, tak oboum ještě rozbil hlavu sekerou. Pak se vypařil do noci. Hrdlo Catherine bylo rořezáno tak hluboce, že její hlava byla prakticky oddělena od zbytku těla. Přibližně ve 4.30 ráno byla těla objevena bratry Jesepha, ti se jmenovali Jake and Andrew. Oba bratři bydleli hned vedle, ale ani jeden z nich po celou noc nic neslyšel. Když bratři přisli do domu, tak Joseph stále ještě žil, ale o pár minut později zemřel. Při ohledání místa činu policie našla na zemi hromadu oblečení nasáklého krví. Zdá se, že vrah se přikradl do domu, zabil manžele a pak si klidně svlékl oblečení a nechal ho na místě. Jestli sebou měl oblečení náhradní, nebo pak odešel nahý, to nikdo neví. Sekera byla pak nalezena o pár domů dál, společně s nožem. Přemýšlím, kdy se začalo se sběrem DNA nebo otisků prstů. 1918, to už mohlo něco takového existovat, ne? Každopádně, nic z toho nikdy k nalezení vraha nepomohlo. Policie také našla místo, kde se vrah dostal do domu. Byl to zadní vchod a ve dvařích byla vyříznutá díra, která ale byla opravdu maličká. Vrah se nějakým způdobem protáhnul tou malinkou dírou a to všechno dělal tak tiše, že nikoho nevzbudil. Z domu také vůbec nic nezmizelo a Catherine nebyla sexuálně napadena. Takže vražda byl jediný motiv, který neznámí měl. Andrew byl dokonce považován nějakou dobu za podezřelého.
27. června byli Harriet Lowe a její milenec Louis Besumer napadeni v zadní části jeho pekařství, kde měli místnost předělanou na ložnici. Louis byl udeřen malou sekerkou těsně nad pravým spánkem a Harriet zase byla udeřena do hlavy za levým uchem. Pár nalezl muž, který jim každé ráno dodával čerstvé suroviny. Ten ráno zaklepal na přední dveře, ale nikdo nepřišel otevřít. Tak se rozhodl obejít obchod k zadnímu vchodu. Kus zadních dveří byl opět odříznut. A já chci vědět, jak je sakra možné, že vrah odřezává dveře jen pár metrů od místa, kde ty lidi spí a oni se nevzbudí. To přece nedává smysl. Oba byli naživu, když je muž objevil, ale byli v bezvědomí. Byli převezeni do nemocnice, Louis se zotavil celkem rychle, Harriet se opakovaně probouzela z kómatu, ale nakonec bohužel zemřela, po sedmy týdnech v nemocnici. Ani jeden však nedokázal říct, kdo na ně zaútočil, protože oba spali, když na ně zaútočil. K útoku byla opět použita jejich vlastní sekerka. I v tomto případě měla policie podezřelého. Byl to zaměstnanec pekárny. Jediné, co na něj policie měla, bylo to, že byl zaměstnanec a že věděl, jak vypadá zadní část pekárny a že tam Louis a Harriet spí. A také to, že to byl černoch. Protože v roce 1918 to byl vlastně ještě pořád zločin. Jo, staré 'dobré' časy. Ostatní zaměstnanci samozřejmě zatčeni nebyli, protože byli běloši. Naštěstí i zatčený zaměstnanec byl poté propuštěn. Jako další byl zatčen samotný Louis. Harriet při jednom výslechu, když zrovna nebyla v kómatu, řekla, že na ní zaútočil on, protože to je německý špion a ona na to přišla. Ale pak, při dalším výslechu, také řekla, že muž, co na ně zaútočil, byl nějaký černošský míšenec. Takže to měla v hlavě totálně pomotané. Každopádně, policie proti Louisovi nenašla žádné důkazy, ani důkazy o tom, že by byl opravdu špion. Každopádně Louis strávil 9 měsíců ve vězení.
Dalším dnem, kdy Axeman zaútočil, byl pátý srpen. Anně Schneider bylo 28 let a byla v osmém měsíci těhotenství, když byla uprostřed noci napadena. Anna spala ve své posteli, když jí probudil muž, který vešel do jejího pokoje a udeřil jí opakovaně do hlavy. Annu našel její vlastní manžel, když se ráno vrátil z noční směny. Ležela na posteli, která byla celá od krve. Anna byla převezena do nemocnice, její hlava byla však šíleně rozbitá, spousta jejích zubů byla vyražena, chyběl jí velký kus kůže a vlasů... Anna ale nějakým zázrakem nakonec také přežila a dva dny po útoku porodila úplně zdravou holčičku. Anna vypověděla, že útočníka vůbec neviděla. Protože byla noc, tak viděla pouze jen siluetu muže, nic víc. Tady ovšem je malá změna oproti předchozím případům, Anna nebyla napadena sekerou, ale stolní lampou, kterou měla vedle postele. Zdá se, že jejich sekeru útočník nemohl najít.
Pauline a Mary Brunovi byly dvě malé sestry, které 10. srpna přespávaly v domě svého strýce Josepha Romana. Obě holčičky se probudily uprostřed noci, když slyšely hluk, který vycházel z pokoje jejich strýce. Holčičky vběhly do jeho pokoje ve chvíli, kdy neznámí muž zrovna prolézal oknem ven. Sestry popsaly muže jako tmavého urostlého člověka, který na sobě měl tmavý oblek a klobouk. Joseph byl udeřen opakovaně do hlavy a o dva dny později zemřel v nemocnici. Vrah se do domu dostal opět úplně stejně, vyřízl do dveří malý otvor a tím se protáhl dovnitř. Ale sestry ho popsaly jako urostlého, takže by se do otvoru nevešel. A až teprve tady u tohoto případu si policie uvědomila, že se jedná o stejného vraha. Aplaus prosím! Vše bylo zveřejněno v novinách a to způsobilo paniku. Policie si ovšem myslela, že když se lidé budou bát, tak pro vraha bude mnohem složitější se k nim dostat. A ono to částečně fungovalo, lidé v noci nespali, hlídkovali po ulicích, schovávali sekery... Ale také to mělo za následek to, že lidé viděli Axemana doslova úplně všude a ve všech. Policie dostávala desítky až stovky falešných udání.
Tohle vše se zatím stalo právě v New Orleans, další případ se odehrál v nedalekém městě Gretna. Bylo 10. března 1919, když sousedé slyšeli hluk a volání o pomoc z domu Charlese Cortimiglia a jeho manželky Rosie. Sousedé vběhli do domu, kde našli Rosie s těžkým zraněním hlavy, v ruce svírala jejich několikaměsíční miminko Mary. Útočník nejdříve zaútočil na Charlese a když se Rosie snažila s miminkem utéct, tak miminku zaťal sekeru do krku, zatímco ho Rosie stále držela v náručí. To je vážně pošahaný. Zaútočit na dospěláky je hnus, praštit po hlavě spící těhotnou ženu, to je nechutný. Ale zabít malé mimino, které jeho máma drží v náručí? Tak to je vážně hnus. A pak praštil po hlavě i Rosie. Tento případ je o to horší, že policie za vraždy zatkla právě ty sousedy, kteří jim přiběhli na pomoc. Byli to Iorlando Jordano a jeho 17 letý syn Frank. Ti se dokonce dostali k soudu a i přes to, že proti nim nebyly vůbec žádné důkazy, byli oba uznáni viní. Iorlando byl odsouzený na doživotí a jeho syn Frank byl odsouzen k smrti pověšením. Rosie ovšem tvrdila, že to rozhodně nebyli oni, policii to ovšem bylo jedno. Až potom, co přesvědčila novináře, aby o tom napsali článek, byli Iorlando a Frank propuštěni a to v roce 1920. Charles se s Rosie nakonec rozvedl, protože dle něj byla šílená. Kdo by ale sakra nebyl v háji, když by mu zabili jeho dítě, které drží v náručí.
Všichni v tuhle chvíli byli totálně šokováni tím, že se někdo dokáže jen tak nepozorovaně a neslyšně proplížit do domu, zaútočit na lidi, včetně dětí a pak se zase vytratit do noci. Policie neměla žádné podezřelé, žádně stopy... Pak přišlo něco, co by nikdo nečekal. Do místních novin přišel dopis. Dobře, tohle není úplně nečekané, to se vlastně stává hodně často. Ale co bylo v tom dopise, to opravdu nikdo nečekal. Ten dopis přeložím celý, je to docela sranda.
Nejžhavější peklo, 13. března 1919
Vážení smrtelníci z New Orleans
Zatím jste mě nechytili a to se Vám ani nikdy nepovede. Nikdy mě neviděli, to proto, že jsem neviditelný, stejně jako vzduch, který obklopuje Vaši planetu. Nejsem člověk, jsem duch a ďábel z nejžhavějšího pekla. Jsem tím, kterého Vy, obyvatelé New Orleans, a Vaši hloupí policisté nazýváte Axeman.
Pokud uvidím skulinku, mohu přijít a najít si další oběť. Jen já sám vím, kdo by to měl být. Nikdy za sebou nenechám žádnou stopou, jen zkrvavenou sekeru, zbrocenou krví těch, které jsem poslal tam dolů, aby mi dělali společnost.
Můžete říct policii, aby byli opatrní a neprovokovali mě. Ovšem, jsem rozumný duch. Necítím žádnou zášť vůči tomu, jak vedou vyšetřování. Naopak, jsou tak neskutečně hloupí, že to pobavilo nejen mě, ale i Jeho Satanské Veličenstvo, Františka Josefa a ostatní. Ale řekněte jim, aby byli na pozoru. Ať se ani nepokouší zjistit, co jsem, jinak si budou raději přát, aby se nikdy nenarodili, než zakusit hněv Axemana. Nemyslím si, že je takové varování potřeba, protože jsem si jistý, že policie se mi bude vyhýbat, stejně jako v minulosti. Oni jsou moudří a ví, jak se držet stranou.
Nepopíratelně, vy lidé z New Orleans si o mě myslíte, že jsem nejhroznější vrah, což opravdu jsem. Ale mohl bych být mnohem horší, pokud bych chtěl. Pokud bych chtěl, tak bych mohl Vaše město navštívit každou noc. Dle libosti bych mohl zabít tisíce Vašich nejlepších obyvatel (i těch nejhorších), protože jsem blízkým přítelem Anděla Smrti.
Teď, abych byl přesný, v 00:15 příští úterý v noci, se znovu objevím v New Orleans. Jsem ale shovívaví a tak Vám učiním malou nabídku. Tady je:
Velice jsem si oblíbil Jazz a přísahám na všechny ďábly, že ušetřena bude každá osoba, v jejímž domě bude v daný čas hrát jazzová kapela. Pokud v každém domě bude hrát kapela, bude to pro Vás lidi jen dobře. Jedna věc je jistá, lidé, kteří nebudou doma mít jazzovou kapelu v dané úterý, budou zabiti sekerou. Pokud se takový lidé najdou.
Jelikož je mi to zima a já toužím po teple svého rodného Tartaru, je načase opustit Váš pozemský domov a ukončit můj projev. Doufám, že toto zveřejníte, že se Vám bude dařit. Vždy jsem byl a vždy budu ten nejhorší duch, který kdy existoval jak ve skutečnosti, tak v říši fantasie.
Axeman
Nikdo nemohl dokázat, že tento dopis je pravý, že ho psal opravdoví vrah. Ale i tak tento dopis a jeho zveřejnění vyvolalo naprostou jazzovou mánii v New Orleands. V noci 19. března 1919 všechny hospody, bary, diskotéky, taneční sály, byly narvané lidmi i dětmi, jazzové kapely hrály až do rozednění. Celé město byla jedna velká jazz párty. Všichni tancovali celou noc, jazz zněl z každé domácnosti. A tu noc nikdo nezemřel. Osobně si myslím, že z toho měl zabiják udělat tradici. Neměl se zaměřit jen na tu jednu noc, ale třeba měl napsat, že každé úterý musí všude hrát jazz a město musí být jedna velká párty. To by byla teprve sranda.
Steve Boca byl jeho další oběť. Na něj zaútočil v noci 10. srpna 1919, Steve se probudil uprostřed noci a u jeho postele stál muž. Ten ho opět udeřil do hlavy jeho vlastní sekerou. Steve byl v bezvědomí několik hodin, ale nakonec se probudil, sebral poslední zbytky sil a doplazil se k sousedům, kde zkolaboval. Steve měl příšerná zranění, bylo zapsáno, že jeho lebka byla otevřena a byl vidět jeho mozek. Ale i tak se mu podařilo přežít. Ale stejně jako ostatní lidé, co útok přežili, ani on nedokázal popsat člověka, který na něj zaútočil. I v jeho dveřích byl vyřezán malý otvor.
Sarah Laumann bylo 19 let, když v noci 3. září spala ve své posteli. Sarah si viditelně s pobíhajícím vrahem nedělala starosti. U ní se Axeman nemusel patlat s nějakým řezáním do dveří. Sarah totiž nechávala na noc otevřená okna. Bravo! A aby to bylo ještě lepší, tak sekera, kterou na ní zaútočil, ležela jen tak na její zahradě. Snadnější to pro vraha už udělat nemohla. Sarah byla opět opakovaně udeřena do hlavy, měla proraženou lebku a chybělo jí hodně zubů. Ale nakonec přežila. Ovšem ani ona nebyla schopná policii říci, kdo na ní zaútočil.
Poslední obětí Axemana byl Mike Pepitone, na kterého zaútočil 27. října. Jeho manželka Esther se probudila uprostřed noci a slyšela hluk z obýváku, kde její manžel spal na gauči. Když do obýváku přišla, tak viděla muže, jak utíká pryč. Někde se uvádí, že viděla dva muže, ale je pravděpodobnější, že byl jen jeden. Mike byl udeřen do hlavy, opět jeho vlastní sekerou, a to osmnáctkrát. To je sakra hodně úderů. Mike své zranění nepřežil, zemřel hned na místě.
Někteří lidé se domnívají, že poslední dvě vraždy vlastně nebyly prací Axemana, ale nějakého napodobitele. Ale jak se vlastně pozná, kdo koho zabil, když nikdy nikoho nechytili? Třeba některé předchozí případy také nebyl on, ale nějaký napodobitel, který se jím jen inspiroval. Kdo ví. Policie ani neměla žádný motiv. Nikomu nic neukradl, nikdo nebyl sexuálně napadený, někdo přežil, někdo ne. Vypadalo to, že Axeman prostě chtěl jen na někoho zaútočit, ani nechtěl vlastně zabíjet.
V případu byli dva podezřelí. Jakože opravdu podezřelí, ne jako chudák Iorlando a Frank, kteří jen běželi pomoct jejich sousedům. Prvním byl Joseph Momfre. Ten byl součástí místní mafie. Policie o něm nevěděla až do doby, kdy byl zastřelen. A kdo ho zastřelil? Esther Pepiton, vdova po poslední oběti. Když se jí policie ptala, proč Momfreho zastřelila, tak uvedla, že to je muž, co jí zabil manžela. Když se policie zaměřila na Momfreho činnost, tak zjistili, že by vše odpovídalo. Momfre byl totiž několikrát zatčen za menší zločiny a v době, kdy byl ve vězení, útoky Axemana přestali. Ale našli se lidé, co tvrdili, že Esther prostě jen dlužila Momfremu peníze a když si pro ně přišel, tak ho zastřelila a pak si vymyslela, že řekne, že to on jí zabil manžela a tak nepůjde do vězení.
Druhým podezřelí byl Jake Bird. Ten byl zatčen v roce 1947, takže pěkně dlouhou dobu po poslední vraždě v roce 1919. Jake byl podezřelí z dvojité vraždy, kdy měl své oběti ubít sekerou. Jake byl padesátník, když byl zatčen, takže je možné, že předchozí vraždy měl na svědomí on. Při výslechu se přiznal, že má na svědomí 44 vražd po celé Americe. Policie zjistila, že Jake v té době opravdu žil v New Orleans. Ovšem nikdy nepotvrdil, že by Axeman byl on.
Podle mě je nejpravděpodobnější podezřelí Momfre. Ale to jen z těch, co tu zazněli. Ale jinak nejsem přesvědčená, že to byl on.
Zdroje:
Žádné komentáře:
Okomentovat